Pod názvem sněžné brusle dnes končí velmi odlišné věci – od robustních zařízení určených výhradně na sjezdovku až po lehké plastové kluzky na zábavu za domem. Provozovatelé areálů je ale často posuzují jako jeden typ vybavení, což je zásadní chyba. Rozhodující není název, ale konstrukce a bezpečnostní standard
Proč vznikl standard NOVASKI
Na běžné sjezdovce se setkávají různé rychlosti, směry a úrovně dovedností. Aby bylo možné jezdit bezpečně mezi lyžaři, musí mít jezdec spolehlivou kontrolu směru i brzdění i na tvrdém nebo ledovém podkladu.
Právě proto se prosadil standard NOVASKI – soubor technických požadavků, které zaručují, že sněžné brusle se chovají předvídatelně podobně jako krátké carvingové lyže, nikoli jako hračky.
Jak je definován standard NOVASKI
Brusle splňující NOVASKI mají tři klíčové vlastnosti:
-
Brousitelné ocelové hrany po celé délce skluznice
Umožňují skutečné zaříznutí do ledu, kontrolu směru a jisté zastavení i na zmrzlé plotně.
-
Pevné spojení boty se skluznicí
Základna je fixně spojená s botou – žádné volné díly, žádné odnímatelné mini-lyže ani improvizované pásky.
-
Konstrukce bez uvolnitelných částí
Krátká skluznice nahrazuje klasickou lyži i vázání, ale eliminuje riziko samovolného odpojení.
Toto přesně popisují například Tomsen Novaskis, které výrobce deklaruje jako plně testované pro použití na sjezdovce, se steel edges pro plnou kontrolu a pevnou základnou bez volných částí, určené přímo „on-piste“.
Stejně do této kategorie patří i další seriózní NOVASKI modely (např. ODR či SLED Dogs).
Co naopak na svah nepatří
1) Levné plastové kluzky bez kovových hran
Často vypadají jako malé snowboardy nebo skluznice, ale nemají brousitelné hrany.
Výsledek v praxi:
-
na měkkém sněhu to jakžtakž jede,
-
na tvrdém nebo zledovatělém povrchu jezdec nemá jak zatočit ani bezpečně zastavit,
-
riziko kolize s ostatními je reálné.
To není otázka „stylu jízdy“, ale fyziky – bez ocelové hrany nelze na ledu generovat potřebnou boční sílu.
2) Univerzální výlisky „na botu“
Některé výrobky mají kovovou hranu, ale jsou to univerzální plastové nástavce, do kterých si člověk vleze v běžné obuvi.
Dva zásadní problémy:
-
riziko uvolnění při pádu,
-
přenos sil mezi nohou a hranou je „gumový“ – jezdec nedostane přesnou odezvu a nemá 100% kontrolu.
To může stačit na kopeček za chatou, ale ne na sdílený lyžařský svah.
Kde mají tyto výrobky své místo
Brusle mimo NOVASKI jsou v pohodě pro:
-
klouzání na zahradě,
-
hraní si na mírném svahu,
-
turistiku, kdy si člověk občas sjede krátký úsek, který si předtím vyšlápl.
Jsou to rekreační pomůcky – ne vybavení pro provoz v lyžařském areálu.
Proč jsou NOVASKI paradoxně bezpečné i pro začátečníky
Provozovatelé se někdy obávají, že „nové náčiní = větší riziko“. U NOVASKI to ale platí opačně.
Začátečník na lyžích často po pádu:
-
dlouhé minuty hledá lyže,
-
zápasí s hůlkami,
-
blokuje trať a vytváří nebezpečné situace.
Začátečník na NOVASKI:
-
brusle má pevně na noze,
-
po pádu se zvedne během pár vteřin,
-
rychle opustí rizikové místo na svahu.
V reálném provozu to znamená méně překážek na trati a plynulejší provoz.
Co z toho plyne pro vlekaře a areály
Rozumný přístup není „zakázat všechno, co není lyže“, ale rozlišovat konstrukci:
Na svah ANO:
-
Tomsen Novaskis, ODR, SLED Dogs a další modely splňující NOVASKI.
Na svah NE:
-
plastové kluzky bez hran,
-
univerzální nástavce na boty,
-
jakékoli zařízení bez pevného spojení boty a skluznice.
Jednoduché kontrolní otázky u vleku:
-
Má to kovové, brousitelné hrany?
-
Je skluznice pevně spojená s botou?
-
Nejsou tam odnímatelné díly či pásky?
Pokud ano – je to legitimní NOVASKI. Pokud ne – nepatří to na sjezdovku.
